"Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje potíže, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si jí udržet..."

Květen 2009

Stopy hrůzy: POŽÁR /3/

30. května 2009 v 22:44 | Ewirella le Sagarmatha |  Čtenářský deník
Stopy hrůzy: POŽÁR /3/
R. L. Stine
Tento článek ukazuje rozuzlení díla

http://www.catriona-mysteria.net/o/knizky/stopyhruzy/53-pozar.jpg

V první části knížky se nacházíme v New Orleans, v Louisianě, v roce 1845.
Šimon Fear (dříve Fier, kvůli kletbě si změnil jméno, doufal, že tím zlomí kletbu) jde na ples bohatého obchodníka Henryho Pierce a jeho dcery Angelici. Chce tam okouzlit místní děvčata, ale pozvánku na ples nemá. Přece se jen na ples dostane, místní bohatí a krásní lidé ho ignorují. Až na Angelicu a její sestřenici Lízu. Angelice se Šimon ve staromódních šatech zalíbil, byl zajímavý a tajemný. Líza mu však nevěřila a Angelice jí dávala najevo, co si o Šimonovi myslí. Ale byl tu problém. Šimon Angelicu miloval, ta však měla další dva nápadníky. Krásného Jamese Daumiera a bohatého a rozvážného Hamiltona Scotta. Šimon se odmítl vzdát. Měl přece náhrdelník, znak zla a nenávisti v rodině Fierových (Fearových).

Šimon za Angelicou neustále chodil, žádal ji o ruku, líbal, říkal jí, že ji miluje. Angelice to lichotilo, ale nehodlala si ho vzít. Měla přece bohatší a krásnější nápadníky. Šimona to neodradilo.

Jednoho večera, kdy James, Líza a Angelica se rozhodli jít na operu do místního divadla, stala se hrozná věc. James, jako by ho popadl zlý duch, vylezl na zábradlí jejich lóže, zakopl a neslyšně se přehoupl přes zábradlí a dopadl na zem pod jejich balkónkem. Angelica si všimla Šimona dole sedět, blízko dopadu, kde zemřel James. Prý dopadl na hlavu, smrt byla okamžitá. Šimon měl jednoho soka z krku. Zbýval Hamilton.

Angelica s Hamiltonem se rychle spřátelili a plánovali svatbu. Jednoho dne, kdy měl být vypuštěn nový parník na svou první cestu se už Hamilton s Angelicou drželi pevně za ruce. Mávali odjíždějícím pasažérům s přáním dobré cesty. Hamilton se chtěl podívat na molo. Bylo však prohnilé, ale jemu to nevadilo. Líza s Angelicou šli hned za ním. Hamiltonovi uklouzla noha, spadl do moře a rozjíždějící parník jeho tělo přitáhl do turbíny, kde se několikrát otočilo, když konečně vyplavalo, z Hamiltonova těla nezůstalo téměř nic.
Angelica byla volná. Šimon měl cestu k ní pro sebe.

Šimonova tvář poněkud potemněla. ,,Musíš ti něco říct, drahá Angelico,'' řekl a ztlmil hlas do šepotu.
Angelica se mu dívala do očí.
,,Miluji tě tak moc…'' řekl Šimon, ,,…tak strašně moc, že bych pro tebe udělal cokoliv, ''řekl a pak zaváhal.
,,Ano, drahý,'' řekla Angelica netrpělivě. ,,Co je to?''
,,Musel jsem tě mít. Nic… nikdo mi nesměl stát v cestě,'' pokračoval Šimon a uči mu svítily.
,,Ano?''
Zhluboka se nadechl a pak vydechl. ,,Miluji tě tak moc… tak strašně moc… že jsem zavraždil Jamese Daumiera a Hamiltona Scotta, abych tě získal pro sebe!''
Šimon zíral na Angelicu a čekal, jak bude reagovat na jeho slova.
Angelica na něj jen tiše ohromeně zírala a ruka se stříbrnou číší se rozklepala.
,,Angelico,'' řekl přeskakujícím hlasem plným citu, s očima prosícíma, aby ho po této zprávě neodmítla, aby ho neodmítla proto, co udělal. ,,Angelico, zavraždil jsem je pro tebe. Tak silná je moje láska k tobě. Je tak veliká, že jsem byl donucen pro tebe i zabít! Prosím, pochop to!''
Angelica neodpověděla. Zvedla číši k ústům a napila se.
Kapka tmavého vína jí stékala ze rtu.
Nakonec řekla: ,,Ty… tys je zabil?''
Šimon smutně pokýval hlavou.
,,Ale jak?'' zeptala se tiše.
Zaváhal. ,,Ovládám temné síly,'' řekl krátce a nervózně pohladil číši. Zadržel dech, díval se na ni a čekal, co udělá.
K jeho překvapení se Angelica začalasmít.
,,Angelico…?'' vyhrkl.
,,Ty?'' smála se. ,,Ty, žes je zabil?'' smála se, až jí po tvářích tekly slzy. ,,Ty blázne!'' zvolala a zakroutila hlavou.
,,To nebyly tvoje temné síly, které zabily ty dva vrtáky! To byly moje!''
,,Cože?'' teď svým uším nevěřil Šimon.
,,Já jsem je zabila!'' smála se Angelica. ,,Já jsem to udělala, ne ty! Ovládám černé umění již od dětství. Věděla jsem, že mi nikdy nedovolí, abych si tě vzala, když budou James a Hamilton naživu. A také jsem věděla, už na mém večírku, že patříme k sobě!''

Šimona potěšila reakce Angelici a tak zabil jejího otce, aby jim nikdo nestál v cestě ke sňatku.

Cinkla svou číší o jeho a oba se napili.
,,Vynikající,'' řekl Šimon. ,,Tak hořké a sladké najednou.'' Znalecky se na Angelicu usmál. ,,To není víno, že?''
,,Ne,'' odpověděla Angelica a také se usmála. ,,To není víno. To je krev.''
Šimon se slabě zachechtal a podíval se do poháru. ,,Ty jsi dnes samé překvapení, Angelico.''
Objal ji kolem ramen a oba pak přitiskly číše ke rtům, pili a nechávali si hustou tekutinu stékat po bradě.

Městečko Shadyside, rok 1865
Šimon se se svou manželkou Angelicou odstěhoval do městečka Shadyside. Měl krásné dvě dcery, Julii a Hannah, a tři silné syny. Roberta, Brandona a Josepha. Šimon miloval své tři syny a Hannah, která byla krásná, inteligentní a velice šarmantní. Julie spíš byla zakřiknutá, hodně četla a nerada se seznamovala. Za to jí Šimon rád neměl a pořád jí předhazoval Hannah. I přes to se Julie s Hannah velice kamarádila, neboť Hannah se u svého otce za Julii vždycky postavila.
Angelica, Šimonova manželka stále prováděla černou magii. Ovládala duchy zemřelích a často upadávala do transů.
Avšak všechno se změnilo od té doby, kdy Šimon vzal jako hospodyňku Lucy. Lucy Goodeovou. Své příjmení však před rodinou tajila, poradila jí to stará hospodyně a uklízečka, paní MacKenziová, která rodině sloužila skoro celí život.
Julie však Lucy nenáviděla. Začalo to její nejoblíbenější miskou, co sama vyráběla a kterou Lucy rozbila. Pokračovalo to přes vylitou horkou polévku na Lucyino rameno u večeře, kde byli pozváni všichni důležití lidé z Shadyside. Šimon se na Julii velice zlobil, že tak ječela, když jí vylila Lucy na rameno polévku. Julie však byla nevinně, polévka byla vařící, není divu, že se lekla, popálila a zaječela.
Hannah se svou sestrou nesouhlasila, myslela si, že Lucy je jen obyčejná nešikovná služka. Julie věřila tomu, že ji Lucy chce zabít.
Avšak i Hannah uvěřila Luciině tvrzení o Lucy, když našla v posteli hada, nebo když ve svých botách našla střepy, o které si poranila nohu. Obě děvčata však věděla, že kdyby šli za otcem bez důkazů o Lucyině vražedných úmyslech, jen by se jim vysmál.
Po nějaké době Hannah dostala nápad a uspořádala piknik. Šlo všech pět sourozenců do lesa na mítinku, kde si vybalili jídlo. Kluci šli prozkoumat les a Julie s Hannah a jejich psem zůstali osamocené. Fluff, jejich pes, měl velký hlad a tak uždiboval z jejich masového koláče. Hannah mu dala celé sousto. Chvíli si s Julii povídali a Fluff najednou začal podivně slintat, vrčet a pak jakoby usnul. Děvčata se přesvědčila, že jejich pes zemřel. Masový koláč byl otráven. Hannah to dopálilo a běžela za Lucy, neboť věřila, že to ona je chtěla otrávit.
Hannah našla Lucy v kuchyni, kde jí pořádně seřvala a nenáviděla za to, že ji a Julii chtěla zabít. Paní MacKenzieová jí však pověděla, že Lucy koláč nepřipravovala. Že to byla její sestra, Julie!
Hannah tomu nechtěla uvěřit, ale vrátila se na mýtinku do lesa, kde si chtěla s Julii o tom promluvit. Kluci tam ještě nebyli. Hannah k Julii přišla a to co udělala jí vyděsilo. Julie jí začala škrtit, Hannah docházel dech. Upadla do takového šoku a najednou stisk povolil. Julie si myslela, že je Hannah mrtvá.
Jakmile Hannah popadla dech, popadla lopatu, kterou měli vykopat hrob pro Fluffa a uhodila Julii do hlavy. Ta se na zem zkácela, jako domeček z karet. Hannah zabila Julii.
U večeře Julie nebyla. Hannah tvrdila, že neví kde je. Přitom to věděla moc dobře. Pohřbila jí na rodinném hřbitově. Nicméně, Šimon se rozhodl Julii najít. Do uší mu foukal vítr. Jakoby nesl hlas. Jakoby nesl křik. Šimon se zastavil a poslouchal. Šel podle zvuku. Hlas přicházel ze země. Někdo byl dole pod ním a křičel o pomoc. Šimon tomu odmítl uvěřit. Začal holíma rukama vykopávat Juliin hrob. Nějakou dobu mu to trvalo a tak když jí vykopal, bylo pozdě. Julie byla mrtvá. Byla pohřebena zaživa. Šimon se rozječel a utíkal domů předat tu zprávu. Utíkal přes kuchyň, kde si všiml seznam zaměstnanců. LUCY GOODEOVÁ. Šimona popadla nenávist, popadl pušku a běžel domem ve snaze ji najít. Angelica ho potkala.
,,Šimone, stůj!'' křičela. Nebylo to platné. Šimon se chtěl pomstít. Uviděl povědomou postavu na konci chodby. Zamířil, vystřelil. Ozval se slabí hlas. Dívka, na konci chodby se otočila. Nebyla to Lucy. Ale jeho druhorozená dcera, Hannah. Zabil vlastní dceru.
Angelica začala ječet, ječet už nepřestala. Angelica ztratila zdravýrozum, zbláznila se.

Městečko Shadyside, 1900
Z vlaku vystoupil pohledný mladík. Nesl jméno Daniel Fear, potomek Josepha Feara, syn Šimona a Angelici. Daniel dostal pozvánku od svého dědy na jeho sedmdesáté páté narozeniny. Nikdy prarodiče neviděl, byl zvědavý. Nemohl jeho pozvánku odmítnou.
Když Daniel dorazil přes Fearovic rezidenci, vypadalo to, jako by tam léta nikdo nežil.
Otevřela mu stará hospodyně, paní MacKenzieová, která ho nepřivítala nadšeně. Pustila ho přece dál, když jí řekl, že se jmenuje Daniel Fear a je vnuk Šimona Feara.
Daniel se šel přivítat s Angelicou, která seděla u ohně. Přikázala mu, ať přiloží do ohně poleno, že jí je zima. Jednala s ním, jako se sluhou. I dědeček se choval podivně. Moc nemluvil a když, tak jen o zlu, o tom, že člověk nepotřebuje srdce a o démonech. Danielovi došlo, že neměl jezdit. Měl tam přežít několik týdnů. Bude to strašlivá nuda.
Šimon dal u večeře Danielovi Fearovic přívěšek, ten přívěšek, ve kterém bylo všechno zlo a nenávist.
Další den ráno se šel Daniel projít. Procházel různé obchody. Narazil na krásnou Noru. Noru Goodeovou. Zamiloval se do ní na první pohled. I ona do něj. Trávili spolu většinu času, aspon se Daniel necítil tak sám.
Když však Nora řekla svému otci, že si chce vzít Daniela Feara, byl proti. Nenáviděl Fearovi, nedovolil, aby si jeho dcera vzala jednoho z nich. Zamkl Noru v jejím pokoji. Daniel však k ní lezl oknem. Jednoho večera se i při svitu měsíce vzali. Dvě rodiny se spojili v jednu. Nenávist měla skončit, alespoň v to Daniel doufal. Rozhodl se, že o tom řekne dědečkovi při dnešní slavnostní večeři, na jeho počest k pětasedmdesátým narozeninám.
Daniel přišel do velké síně, krásné vyzdobené místnosti. Byl tam i třípatrový dort se svíčkami. Židle podél dlouhého stolu. Však byl tam jen on, paní MacKenzieová, Angelica a Šimon. Nikdo nepřišel.
Když dědečkovi řekl o manželství s Goodeovou, dědeček se rozkřičel, nadával a ječel. Angelica vstala ze své židle, opřela se o dort, který spadl na zem. Svíčky zapálili malý koberec, oheň se však rychle šířil dál. Kouř zaplnil celou místnost. Nora šátrala rukama ve snaze najít Daniela. Na okamžik myslela, že blouzní, když se začali objevovat postavy. Ječící, plačící i další. Z ohně vystupovala Susann Goodeová se svou matku, upálena na hranici za čarodějnictví. Viděla i Rebeku Fierovou, visící na laně na trámu, její zlomený vaz. Benjamin Fier měl zas proraženou lebku. Bylo tam mnohem víc obětí, než Nora znala. Sledovala Matouše a Kontanci Fierovou, kteří byli zazděni. William Goode s jeho pukající lebkou a hnijícím masem.
Uviděla i ducha malé Abigail Goodeové. I jane, její matka tam byla. Kate Fierová, která i jako duch měla zabodnutou jehlici přímo v srdci. Uviděla i Hannah Fierovou. Tolik o ní slyšela a teď jí konečně viděla na vlastní oči. Nebo?
Lekla se, když viděla Julii Festovou, se zlámanými nehty a se zakrváceným obličejem, jak se snažila dostat ze svého hrobu, který se jí stal osudným.
Nora se ze šoku vzpamatovala a začal znovu hledat Daniela. Avšak strach zvítězila ona běžela ven do zimy, na chladný trávník. Když se vzpamatovala, slyšela, jak se lidé bavili o Fearovic prokletí, o staleté nenávisti a o tom, že ta rodina tak skončit musela. Nora po několika minutách si uvědomila, že Daniela už nikdy neuvidí. Nora však věděla, že nenávist obou rodin manželství s Danielem zrušila.
Když vila Fearových shořela, rozhodlo se, že se tam postaví nové domy. Domy, které budou vE FEAR STREET.

Stopy hrůzy: TAJEMSTVÍ /2/

27. května 2009 v 17:21 | Ewirella le Sagarmatha |  Čtenářský deník
Stopy hrůzy: TAJEMSTVÍ /2/
R. L. Stine
Tenhle článek obsahuje rozuzlení díla


Druhá část krvelačného příběhu začíná stejně jako první díl, v osadě Wickham, kolonie Massachusetts. Psal se rok 1737. Jonathan Fier se svým otcem Ezrou Fierem a matkou Jane Fierovou, sestrami Abigail a Rachel, cestoval po stopách rodiny Goodeových. Když však přijeli do vesnice, kde celá ta nenávist začala, zjistili, že před mnoha lety přepadl vesnici mor, údajně díky Georgeovi Goodeovi, který se spřáhl s ďáblem. Fišerova rodina našla v okolí dvě farmy, kde byli živí lidé. Ti s nimi nechtěli mít nic společného.
Tlející těla a všudypřítomná smrt neodradila Abigail a Jonathana k častým výpravám do vesnice. Zezačátku jen prohledávali okolí, postupem času chodili do domů zemřelích.
Jednoho dne Abigail Fierová ve vesnici našla podivuhodné děvče, asi ve stejném věku, jako byla ona sama. Prý se jmenovala Hester. Abigail si s ní často chodila hrát. Jonathanovi se to však nezdálo.

Jonathan se krčil za jedním pomníkem, přitiskl se k chladnému kameni a tajně je pozoroval.
Hester poskakovala kolem a smála se. Hezky, jako zvoneček, napadlo Jonathana. A právě v tu chvíli Hester vzala Abigail za ruku a obě děvčátka se proplétala mezi pomníky.
Hester se zastavila u jedné díry v zemi. Sáhla dolů a tam za cosi zatáhla. Nahoře se objevilo víko rakve.
Jonathan ztuhl a pozorně všechno sledoval.
Hester vstoupila do rakve a natáhla se vzhůru, aby uchopila Abigail za ruku.
Abigail se dotkla Hesteřiny ruky.
Hester prudce trhla a stáhla Abigail do rakve.

Ukázalo se, že Hester si s Abigail opravdu jen hrála, a tak Ezra, když mu Jonathan všechno vyprávěl ve snaze přemluvit otce, aby zakázal Abigail přátelit se s Hester, rozzlobil se na něj a zakázal Jonathanovi sledoval malá děvčátka.
Jednoho dne, však Abigail nepřišla na večeři. Celá rodina se ji vypravila hledat. Jonathan se šel podívat na hřbitov.

Stál u jednoho hrobu. Zvedl lucernu, aby osvětlila jméno na náhrobník kameni.
Stálo tam: ,,Hester Goodeová.''
Jonathan slyšel, jak Ezra zalapal po dechu.
Goodeová? Je tam opravdu napsáno ,,Hester Goodeová?''
Pak zafoukal lehký větřík a přinesl zvuk hlasu.
Tentokrát to nebyl smích, ale slova. Slova pronesená stejným dívčím hlasem, který je přivedl až sem.
,,Smí Abigail ke mně domů?''
Hester!
Hesteřin hrob. Hester nebyla živá bytost, s hrůzou si uvědomil Jonathan.
Hester byla mrtvá.
Ale přesto volala.
,,Smí Abigail ke mně domů?''
Přesto volala. Volala z hrobu. Abbyina malá kamarádka se chichotala a volala ze záhrobí.
Ezra pomalu pohnul lucernou doprava.
Ruka se mu třísla. Málem lucernu upustil, když osvítil vedlejší hrob.
Čerstvě vykopaný. S novým pomníkem.
Světlo padlo na nápis na šedém kameni.
Stálo na něm: ,,Abigail Fierová.''
,,Ne!'' Ezra zaklonil hlavu a zakvílel.
Lucerna mu vyklouzla z ruky a převrhla se do hlíny.
Ezra klesl na kolena a nepřestával kvílet. ,,Abigail! Abigail!'' křišel, ryl rukama v hlíně a snažil se ji odhrabat
Jonathan roztřesený hrůzou se sklonil nad svým otcem, položil ruce na jeho pocukávající ramena a snažil se zastavit jeho žalostné výkřiky.
Ezra ho prudce odstrčil.
Znovu zafoukal větřík a zanesl k nim ten smích. A posměšnou prosbu. ,,Smí Abigail ke mně domů?''
Ezra vyrážel zvířecími skřeky a prsty rozrýval hlínu. Zoufalý Jonathan začal také hrabat. Ezra už se mu nepokoušel bránit.
Hrob byl mělký. Netrvalo dlouho a Jonathanovy prsty se dotkly hladkého, lesklého dřeva rakve.
,,Ne!'' pronikavě vykřikl Ezra. ,,Ne!'' Prosim tě - Ne!'' e zamručením odstrčil Jonathana a odtrhl víko rakve.
V ní ležela malá Abigail, oči zavřené, rty bez krve, obličej jako bledá, modravá maska.
Byla mrtvá.
,,Proklínám je! Proklínám je!'' ječel Ezra. ,,Za tohle Goodeovi zaplatí. Zase shoří v plamenech!''
Smích Hester Goodeové zněl všude kolem a zvonil jim v uších. Přes veškerou snahu nedokázali zastavit to škodolibé skandování.
,,Abigail ke mně přišla! Abigail ke mně přišla!''

Uběhlo 6 let od doby, kdy zemřela malá Abigail Fierová. Rodina Fierů se usadila v západní Massachusetts.
Ezra Fier zestárl, Jonathan zesílil a hledal si manželku. Tou mu měla být Delíla Wilsonová, pohledná chudá sousedka.
Avšak od té doby, co Jonathan poznal Delílu, se v jejich hospodářství dějou divné věci. V noci ho budí zlověstné skřeky, vídá ve svých snech Abigail a často ji i slyší ve své hlavě. Když však přistihne svou matku Jane, jak je náměsíčná a volá Abigailino jméno, dojde Jonathanovi, že duch Abigail se vrátil a snaží se je varovat před strašným koncem.
Jednoho dne, se Jonathan jde umýt ke studně, vědro však nejde vytáhnout. Zavolá Ezra a vytáhnou ze studny Jane, manželku Ezra a Jonathanovo matku. Drží v ruce čepeček, který měla Abigail na sobě v den své smrti.
Jonathan se se svým tajemstvím svěří Delíle a ta mu prozradí, že ona se nejmenuje Wilsonová, ale Goodeová a její otec je poslední muž z rodu Goodeů. Jonathana to nejprve rozzlobí, že mu neřekla pravdu, ale když mu Delíla řekne, že oni dva mohou zničit nenávist obou rodin, která se táhne po několik staletí, rozhodne se Jonathan, že si Delílu vezme ještě ten den a zničí kletbu na rodině Fierů. To všechno, co si mladý pár usmyslel však vyslechla Rachel a před otcem jí to vyklouzlo, Ezra se velice rozčílil a běžel do kostela, kde probíhal obřad Jonathana a Delíli. S puškou v ruce se s Jonathanem pral a puška vystřelila, Delíle přímo do srdce. Na místě zemřela a nestačila říci pravdu o sobě a své rodině. Ezra se snažil zabít i jejího otce, ten však prozradil, že není Goode, že chtěl jen přinutit Delílu, aby si vzala Jonathana, který byl z dobré rodiny. Přinutil Delílu, aby se převlékla za Abigail a strašila celou jejich rodinu. Jednou v noci vzala čepeček, který udělala jako přesnou kopii toho Abigailiného a před zraky Jane ho hodila do studny. Jane v zoufalství skočila za ním.
Ezra vyšel z kostela ven a utíkal do svého domu neboť ho strašila myšlenka, že zabil nevinné děvče. Na cestě ho srazil vůz a Ezra jen stačil dát přívěšek, symbol nenávisti a moci, svému synovi Jonathanovi. Pak zemřel.
Jonathan se rozhodl, že pohřbí věčné tajemství mezi jeho rodinou a Goodeovic rodem, pohřbil svou matku, manželku i otce. Pohřbil i přívěsek, který mu dal otec, na smrtelné posteli. Myslel si, že Fierovi a Goodeovi už nikdy nebudou trpět. Jak se mýlil. Jak hluboce se mýlil.

O sto let později, kdy se na prokletí obou rodin zcela zapomnělo, se objevujeme u jabloně, kde Jonathan Fier zakopal matku, otce i svou manželku s přívěškem na krk.
Ten právě našla Elizabeth Fierová, nevěděla, komu patřil ani čeho je to symbol. Líbil se jí, a tak si jej vzala domů a nosila ho na krku. Když ho však poprvé zapla na své šíji, octla se uprostřed ohně, který ji olizoval ze všech stran. Jak oheň přišel, tak i odešel. Elizabeth se tím dál netrápila.
O několik dní později na dveře Fierů zaklepal tulák. Pan Samuel Fier se svou manželkou Kateřinou Fierovou ho přijali, dali mu najíst, umyly a dali nový oblek. Elizabeth se moc líbil. Byl mladší než čekala, okolo osmnácti, přesně pro ni. Jí bylo sedmnáct let.
Tulák se představil jako Franklin Goode (rodině to nic neříkalo, neboť Jonathan Fier pohřbil tajemství na několik desítek let, nikdo o něm nemluvil, nepředávalo se z otce na syna a z toho zase na jeho syna)
Kateřina Fierová byla ráda, že má v domě tak zdatného pomocníka. Franklin zvládal hodně práce, Elizabeth i její sestře Kate se moc líbil. Líbil se i Simonovi, bratrovi obou sester. Hráli spolu šachy, hráli spolu různé hry.
Elizabeth po několika dnech strávených s Franklinem si myslela, že si ji vezme. Elizabeth Goodeová. Jak krásně to zní. Když však do kuchyně přiběhla její mladší sestra Kate a viděla, jak se raduje a křičí okolo sebe, že se bude vdávat s Franklinem Goodem, zavrávorala a málem omdlela. Vždyť Frank miluje jen ji!
Elizabeth seděla v křesle, osamocená jen s vyšíváním. Simon se šel projít do tichého lesa. Chtěl dál od své rodiny. Dál od Fierů.
Když však přijde do lesa, uvidí svou sestru Kate, na mítince, jak tam leží, její modré oči se dívají vzhůru. Když přijde blíž, zjistí, že jí ze srdce trčí dvě pletací jehlice.

Zpráva o smrti Kate se rozkřikla do okolí. Rodiče byli velmi smutni. Frank trávil mnoho času s Elizabeth. Té vše vysvětlil, že si Kate nechtěl vzít, že přece má rád jenom Elizabeth.
Simon se šel projít do lesa na místo, kde našel Kate. Narazil tam na starou čarodějnici, která mu prozradila, že to Franklin zabil Kate a v tuhle dobu jistě vraždí jeho rodiče a Elizabeth. Simon čarodějnici nevěří. Když mu však čarodějnice vysvětlila jeho původ a původ jeho jména, že Fier je přeskupení písmen z FIRE, že v ohni skončí všichni Fierové, Simon jí uvěřil, vzal si od ní dýku naplněnou jedem a utíkal zpátky domů, kde našel Franka, zabíjejícího jeho sestru Elizabeth. Simon Franka zabil pomocí díky od stařeny z lesa, zachránil Elizabeth, která mu věnovala medailon, který byl symbolem zla. Simon s Elizabeth utekli z města, změnili si jméno na Fearovi
a žili někde šťastně až …

Kat

27. května 2009 v 12:17 | Baobab |  Litterula
KAT
K večeru po ulici
kráčí temný stín,
na hlavě má kapuci,
z úst pach starých vín.

A v jeho očích zračí se
směs krve, smrti se zlobou,
ale v záři měsíce
s děsivější podobou.

Náhle stanul na vrchu
u popravčího špalku,
když tu vedou v čilém ruchu
bíle oděnou holku.

Když stanula na stupni,
srdceryvně plakala,
až běloskvoucí suknici,
slzami si skrápěla.

Její pohled nemohl však
zabrániti tomu,
aby kat vzal sekeru
a uťal jí hlavu.

Hlava její v krvi leží
oddělena od těla,
krajina se lehce mlží,
halí se teď do běla.

A v tom temné šeru
kat jen civí chvíli,
zahazuje sekeru,
potom mizí v dáli...

Dovětek: Tato báseň je už celkem starého data a rozhodně nebyla psána v depresi . Zkrátka mě to téma chytlo, takže jsem to ze sebe musel dostat.

Jak začít žonglovat II.

27. května 2009 v 12:05 | Baobab |  Žonglování
A je tu druhý díl pro ty, kdo se chtějí naučit žonglovat. Jen si zrekapitulujeme, co jsme se (respektive, co jste se) naučili. Bylo to "žonglování" se dvěma míčky ve dvou rukou a následně i v jedné. Tohle je ale jen začátek. Dneska se pustíme do obtížnějších věcí. A to do žonglování se třemi míčky.

Není to nic těžkého, ale ze začátku budete potřebovat chytit "grif". Pak už to půjde samo. Takže, vemte si do pravé ruky dva míčky a do levé jeden (pokud jste leváci, celý návod si upravte tak, aby vyhovoval vám). Začnete jako při žonglování se dvěma míčky, tedy vyhodíte z pravé ruky jeden míček, a až ho budete mít tak v úrovni očí, vyhodíte míček z levé ruky. Snažte se míček vyhodit trochu výš, znamená to tak trochu nad hlavu. A teď pozor! Těsně před tím, než chytnete míček vyhozený jako první, se musíte zbavit třetího míčku. Vyhoďte ho tedy podobnou dráhou jako první, v úrovni očí. Zdá se to těžké, ale po pár neuspěších se vám to začne dařit. Tomuto základu, dá se říct, že už je to trik, se říká kaskáda. Pokusím se sem dát co nejdříve obrázek nebo nějaké video...

Takže zkoušejte kaskády a nenechte se odradit prvním popadáním míčků. Krom slíbeného materiálu ke kaskádě vám sem dám i pár tríčků, takže se máte na co těšit. Rasta s váma...

Mistrovství světa

26. května 2009 v 20:47 | Opička |  Rokenrol
16.5.2009 se v Praze uskutečnilo Mistrovství světa v akrobatickým rokenrolu.
Česká republika zase nezklamala a v juniorských formacích vyhrála formace Tequila z Říčan,druhá byla formace Mystique a šestí byli Fresh.:)
V seniorských párových formacích byli Češi čtvrtí..:D vyhráli Rusové.:)
Každopádně to musela bejt skvělá podívaná.
Tak zatim všechny zdraviim a mějte se..:D

Stopy hrůzy: ZRADA /1/

26. května 2009 v 18:17 | Ewirella le Sagarmatha |  Čtenářský deník
Stopy hrůzy: ZRADA /1/
R. L. STINE
Tento článek obsahuje rozuzlení knihy
http://www.antikvakorunni75.cz/system/files/node_images/krabice430009_tn.jpg
William Goode s jeho manželkou Marthou Goodeovou a jeho dcerou Susann a maličkým synem Georgem, žijí v poklidné kolonii Massachusetts, osadě Wickhamu. Píše se rok 1692 a rodina Goodeových má chudý život. Susann byla velmi krásná a není divu že okouzlila mladého Edwarda Fiera, syna Benjamina Fiera, nejbohatšího a nejváženějšího člověka v osadě. Benjamin dělá soudce a pro Edwarda má domluvený sňatek s bohatou Annou Wardovou, dcerou zámožného obchodníka s čajem. Edward se s otcem pohádá a Benjamin se rozhodne, že udělá cokoliv, aby si Edward nevzla chudé Goodeovic děvče.
O několik dní později, do domu Goodeových vpadli muži a zajali Susann i Marthu za čarodějnictví (v té době byli čarodějnice zuřivě upalovány). William Goode byl velice zoufalí a tak když mu v noci na dveře zaklepal Benjaminův bratr Matouš za účelem dohodě o osvobození Marthy a Susann z vězení, William dal Matoušovi veškeré své peníze výměnou za život své manželky a dcery. Ale…

,,Martho! Susann!''
Čekal, až budou propuštěny.
Ale zarazilo ho, že měly za zády svázané ruce.
William zalapal po dechu, když jeden ze strážných otočil a zezadu prudce vrazil do Marthy, až klopýtla kupředu.
,,Martho!'' vykřikl.
Konečně ho zahlédla a s žalostným výrazem na tváři na něho zavolala.
,,Neměj strach - '' začal William. Ale hlas mu uvízl v hrdle, když viděl, jak strážní táhnou jeho ženu a dceru ke kupám slámy.
,,Otče!'' úpěnlivě prosila Susann.
,,Williame! Williame! Pomoz nám!'' vykřikla Martha.
,,Počkejte!'' volal William.
Kdosi se ho snažil zadržet. ,,Všechno je v rukou našeho tvůrce,'' slyšel jakési zamumlání. ,,Modleme se za jejich duše.''
,,Ne!'' pronikavě vykřikl William. S vypětím sil se vyprostil a rozběhl se k nim. ,,Stůjte! Stůjde!''
K jeho zděšení už byli Martha a Susann dovedeny k hromadám slámy a přivazovány k vysokým dřevěným kůlům.
,,Nééé!'' Williamův zuřivý protest proťal atmosféru večera jako zavytí zoufalého zvířete.
Vrhl se kupředu, oči zalité slzami hněvu, běsnil a kvílel na protest proti tomu, co se dělo. Prudce se zastavil, když na okraji davu zahlédl Benjamina Fiera, dohlížejícího na celou akci, ruce na bocích dlouhého černého pláště, tvář skrytou ve stínu klobouku se širokou střechou.
,,Benjamine!'' zařval William a zezadu popadl soudce za ramena. ,,Benjamine - ty to musíš okamžitě zastavit! Propusť je! Svůj bratr mi slíbil - ''
Se zoufalým povzdechem ho William obrátil k sobě… a díval se do tváře, kterou nečekal.
,,Giles!'' tiše zachraptěl šokovaný William. ,,Gilda Roberts!''
,,Pusť mě, buď tak hodný, Williame,'' tiše požádal zástupce rychtáře a soudce v jedné osobě.
,,Giles? To přece… to přece…'' zajíkal se William, jemuž překvapení vzalo dech a bránilo v jasném uvažování.
Susann a Martha už byly v tuto chvíly pevně připoutány ke kůlům. Dva strážní se k nim blížili s hořícími pochodněmi.
,,Zastav je, Gilesi!'' žádal William. ,,Okamžitě je zastav. Kde je Benjamin? Kde je Benjamin Fier? Musím s ním mluvit dřív, než…''
Giles Roberts o krok ustoupil a vyprostil se z Williamsova sevření.
,,Tys to ještě neslyšel Williame? zeptal se a zadíval do jeho uslzených očí. ,,Benjamin a jeho bratr Matouš utekli z osady dnes ráno před svítáním.''

Tak to byl úryvek z výše uvedené knihy. Možná podle tohoto úryvku se jmenuje celá kniha. Zrada je tam vskutku velká. Zrada, která všechno rozpoutala.

Rodina Fišerova utekla do západní Pensylvánie. Rok 1710. Benjamin Fier zestárl, jeho syn Edward si vzal krásnou manželku Rebeccu, se kterou měl syna Ezra. Matouš s Konstance Fierovou měli sedmnáctiletou dceru Mary.
Benjamin trpí utkvělou představou, že na jejich rodině leží nějaká kletba. Edward mu však tvrdí, že to je lež. Hospodářství na kterém všichni pohromadě žili vzkvétalo. Rodina byla zdravá.
To však ještě netušili, že celou tu dobu, kdy spokojeně žili, je hledal William, který se spolčil s ďáblem, aby se jim pomstil.

Jednoho dne se Edward zraní a potřebují na statku pomocníka. Přihlásí se do služby Jeremy Thorn, pohledný mladý muž, do kterého se Mary bláznivě zamiluje. Potají se scházejí na seně, on jí slibuje věrnost a nekonečnou lásku.
O několik dní později se stane velice zvláštní věc, kdy Rebecca najde Benjamina na zemi v kuchyni. Žije, když se však probere, zjistí, že ztratil cit v levé i pravé noze.

Jednoho dne, kdy Mary a Edward jdou do lesa na procházku, pronásleduje je duch Susann Goodeové, dávné Edwardovo lásky. Zjeví se mu v hořícím keři. Jak iluze přijde, tak zase odejde a v hlavě zůstane jen několik nezodpovězených otázek.
Mary se chtěla svěřit Jeremymu, ten však odešel za otcem. Mary najde v obývacím pokoji oběšenou Rebeccu. Mary se strachem běží pryč do polí ve snaze najít kohokoliv z rodiny, aby se mohla svěřit, co právě viděla. Neviděla nikoho, jen strašáka v poli. Avšak, když přijde blíž zjistí, že na strašáku je přivázán Benjamin Fier, pohupující se ve větru. Tiše, mrtvolně…
Pohřeb proběhl v klidu a Mary konečně má čas na sebe a na Jeremyho. Jeremy jí však řekne, jak to doopravdy bylo. Řekne, kdo zabil její příbuzné, řekne, kdo doopravdy je a řekne jí o zradě Benjamina a Matouše vůči Goodeům. Mary odmítá tomu všemu uvěřit, když se však zeptá Matouše, potvrdí jí, že Benjamin a on jsou zrádci a podvedli Williama Goodea. Edward se zhrozí, že nechal svou největší lásku Susann Goodeovou upálit na hranici a věřil svému otcovi, že je to čarodějnice. Přitom jeho otec chtěl, aby si jí nevzal.
Mary řekne Matoušovi, že si vezme Jeremyho, ten je však proti. Edward stojí na straně Mary, chce, aby nenávist mezi rodinami přestala.
Když Jeremy jde do domu oficiálně požádat Mary o ruku, stane se něco naprosto neočekávaného.
Matouš, jakmile Jeremy přijde, přečte kletbu z medailonku, který patřil Goodeovic rodu.
,,Dominatio per malum'' (k moci vede zlo)
William Goode, posedlý ďáblem, který mu dal podobu Jeremyho, mladého a krásného mladíka, stál uprostřed místnosti obklopen svými nepřáteli. Přiznal, že žádný Jeremy neexistoval a že jen chtěl zabít Fierovi. Matouš Williama zabil několikrát opakovanou kletbou. To ho stálo zdravý rozum, od té doby se Matouš Fier nepřestal smát.

Ezra Fier, jediný přeživší Fierovic rodu se po 15 letech vrací na farmu, kde ztratil všechny své příbuzné. Najde jen kostry Konstance a Matouše zazděné v pokoji, kde se Matouš s jeho manželkou v šílenosti zazdil. Ezra najde jeho deník, kde se dočte, že za všechno, co Fierovi prožili, můžou Goodeovi. Nenávist pokračuje…

Sudety

19. května 2009 v 20:03 | Žabička |  Co mě zaujmulo
Tohle téma je asi pro většinu taky zapovězený. Nějaký termín z dějepisu a ještě se o to zajímat mimo školu…divnýJ
Jenže já jsem se do Sudet zamilovala, je to úžasný téma, zvlášť když vím, že celá moje rodina odtud od nepaměti pochází a hodně se mně to dotýká.
Sudety se českému pohraničí říká stovky let, při tvoření republiky to bylo území, které jasně patřilo pod správu nové vlády. Jenže přišla Mnichovská dohoda a pak 2.světová válka a ten klid mezi sudetskými Čechy a Němci se nějak vytratil. Bylo jasné, že Němci musí pryč.
Zkuste si někde najít opuštěnou vesničku, kterou nikdo po válce neobydlel, jak nás dýchne minulost. Už jsem několikrát byla v těchto zaniklých obcích. Posadila jsem se doprostřed a jen vnímala ten pocit, že ještě před šedesáti lety to byla vesnice, kde někdo žil, něco budoval.
Je to Genius loci Sudet.
Jo,asi vás to extra nechytne, ale já si to sem musím dát, asi rok toto téma neodmyslitelně patří ke mně.
Tak jestli se chcete dozvědět malinko víc www.zmizelesudety.cz


Máj

19. května 2009 v 19:49 | Žabička |  Zajímavé knížky
První z knížek, který mám ráda a chtěla bych vám je představitJ

K.H.Mácha: Máj
Vím, co si teď myslíte- Mácha, to je v povinný četbě, to bude nuda, ale pokud jste jen trochu romantici a umíte číst:D tak by vás to mohlo chytit...
Krásný příběh podle skutečné události, který vypráví příběh milostného trojúhelníku mezi Jarmilou, Hynkem a Vilémem. Jarmila je dívka, která má poměr s postarším Hynkem, který vyhnal svého syna a syn už si ho nepamatuje. Vilém je strašný loupežník, který se v jednom městě, kam přijel loupit, zamiluje do krásné dívky-Jarmily. Vilém získá Jarmilu, prožívají spolu vášnivý vztah. Jenže je tu ještě Hynek, ten o ničem neví, ale Vilém ano. Nachytá Jarmilu v posteli s Hynkem. Hynka zabije a v tom momentě si uvědomí, že je to jeho otec, spáchal otcovraždu, nejhorší zločin. Neutají to a posléze je odsouzen a uvězněn, čeká na smrt a ta ho na popravišti zastihne-je vpleten do kola. Jarmila se nakonec z nešťastné lásky a smutku zabije skokem ze skály.
Jo, prozradila jsem vám celý příběh, ale kdo by ho neznal. Zkuste si někde sehnat tu knížku a pokusit se porozumět krásným Máchovým veršům.
"Byl pozdní večer,první máj, večerní máj, byl lásky čas…"

Dítě

19. května 2009 v 19:32 | Žabička |  Pokus o tvůrčí psaní všeho druhu
Ahoj,
jo,vím,jsem strašná,kromě životopisu jsem nic ještě nepřidala, tak se to v nejbližší době bude snažit napravit.
Tady je první z mých pokusů něco stvořit...byli jsme včera místo školy na nějaký přednášce o prevenci kriminality mladistvých a mě to moc nebavilo a chytla mě nějaká múza...zrovna jsem dočetla Máchův Máj, takže je to skoro ten příběh, ale je trošku předělaný ode mně:)Tak pak napiště, jak se vám to líbilo:D

Dítě
Žena se kouká na malou rakev. Proč?

Vzpomíná na ty časy,
Bohatý přítel,projeli spolu všechny podnebné pásy.
Byl sice starší, měl už syna,
Ale to nebyla jeho vina.

Byl mlád, nechtěl rodinu,
Vyhnal těhotnou dívku,dával jí vinu.
Nevěděl,jestli má dceru či syna,
Už skoro zapomněl, nebyla to rodina.

Teď tu pravou našel,
modré z nebe by jí neustále snášel.
Řekla mu tu novinu,
Ano, je to tak, v šedesáti založí rodinu.
Už ani nedoufal, bude mít dítě,
Nevěděl však, že jeho žena říká jinému-miluji tě.

Uplynulo devět měsíců, syn je na světě.
Otec se raduje,
na vlnách radosti pluje.
Neví však, že když u ženy není,
Pravý otec jeho ženu i dítě láskou plní.

Uběhl rok, dítě začíná chodit, pravý otec není spokojen,
Nebaví ho hrát druhé housle, už je tím otráven.
Rozhodne se zabít soka,
pro ženu to jsou muka.

Vyjde to, otec mrtvý,
Druhý muž však žije v nevědomosti,
Spáchal otcovraždu, on je to dítě z mládí,
poprava ho už svádí.
Už ho vpletli do kola,
Odsouzen, zahanben, smrt do něj zaplula.

Žena pláče nad rakví,
Musel zabít svého chlapečka,
Pouta na jejích rukou se skví,
to dítě mohlo za smrt jejího miláčka.

Čtyři nevinné životy zmařeny,
Jejich osudy už jsou zpečetěny.

poutník Tondar Kheleg Auron Gaen Ronrag Siris Tehrek

18. května 2009 v 17:32 | STEVE |  Deník
Tak, teď něco o tý mojí postavě Jak již jistě víte, hraju za trpaslíka hraničáře-chodce, je to trochu netipické ale hrát furt za tu nejlepší a nejsilnější konbinaci je pěkná nuda Takže se hlavně stará o rozptýlení v družině Dělá hodně takovejch malejch žertíků, takže sou na něj občas všichni naštvaný, ale v temných dobách ostatní podrží. Dříve bojoval se svojí oblíbenou lintirovou šavlí která BYLA opravdu vražedná zbraň, BYL v ní zakletý démon, takže UMĚLA i většinu kouzel chodcova meče, bohužel o ní vážně nešťastným způsobem přišel, proto nyní musí bojovat se sekerou, kterou měl dříve. V torně nosí spoustu zajímavých věcí, hlavně zboží tipické pro jednotlivé oblasti Tary, jako třeba vína, látky, mapy atd. Jeho vzhled je v celku výstřední, často si nechává nabarvit vlasy, jeho oblíbená barva je červená. na trpaslíka je dost velký a rychlí, proto ho hodně lidí odmítá, ale jinak je prostě fajn. Toť asi vše o něm, takže reggae and DrD 4ever.

Hrajeme doupě...

13. května 2009 v 12:28 | Baobab |  Dračí Doupě
Čus bambus! Dnes tento článek zasvěcuji naší hře Dračího Doupata. Myslím, že mnozí z vás tuto hru na hrdiny znají, přesto alespoň lehce naznačím, o co jde.
Dračí doupě je nejstarší hra na hrdiny v České republice. Je to obdoba anglického Dungeons & Dragons. Obecně se říká, že ta anglická verze hry na hrdiny je lepší. Nemůžu to posoudit, ještě jsem to nehrál.
V DrDu, dračáku, doupěti, zkrátka Dračím Doupěti, hrajete za jednu z několika ras (člověk, elf, trpaslík a jiní.) a za jedno z několika povolání (válečník, kouzelník, zloděj...). Ke hře potřebujete akorát hrací kostky a velkou fantazii. Té se meze nekladou, v této hře to platí dvojnásob. A nesmí se zapomenout na PJ, jinak také Pána Jeskyně, který celé dobrodružství a příběhy vymýšlí a zpracovává. Bez něj se tato hra nedá hrát... Pro účely hry byly navrženy různé doplnující moduly, u nás nejznámější je asi Asterion a Tarie.

Jednou se taková jedna partička, hluboko zasažená DrDem (i když ne všichni), sešla a dohodla se, že si zahrajou dobrodružství na Asterionu. Do tý partičky patřim já, tedy Baobab, STEVE, Ewirella le Sagarmatha, Hamaru, a potom ti, kteří na tomto blogu nedělají nebo nejsou zveřejnovaní: Karel, Vlasy a člověk, bez kterýho se žádná skupina neobejde, PJ Zdeněk. On ten začátek vlastně není úplně podle skutečnosti. Původně to začínal Zdeněk, STEVE, Vlasy, Hamaru a já. Nyní už od úplného začátku našich dobrodružství uplynuly bezmála dva roky. Za tu dobu se družina hrdinů měnila, jen dvě postavy jsou stálé a ještě neumřeli nebo nějakým jiným způsobem nezmizeli z příběhu.
Prvotní skupina se skládala z trpasličího hraničáře, barbarského válečníka, elfského kouzelníka a lidského zloději. Zde jsou podrobnější informace o nich:

poutník Tondar Kheleg Auron Gaen Ronrag Siris Tehreg
(STEVE)
Tento trpasličí hraničář, později chodec, je velmi živá postava, energická, někdy až moc. V začátcích jel v lehkých drogách a hodně pařil. Za jeho "hostiny", spíše ale vykoupený hostinec, ho mají ještě někteří v paměti jako dobrého hostitele. Někde ztratil svůj posvátný amulet, ke kterému jako trpaslík má hodně pověr. Bez něho měl do jednoho roka zemřít. "Vysvobozením" z těchto myšlenek byla amnézie, po které zapomněl na amulet i pověry. Rád mění image, nejvístřednější bylo asi to, když si nechal nabarvit vlasy a vousy na červeno a udělat si z nich "hroty". Ostatním z družiny rád dělá naschvály, jako schovávání měšce se zlatými nebo házení trnů do deky. Ale aspon je sranda.

Onan - mrtvý
(Vlasy)
Barbar jako poleno. Válečník, který se později stal šermířem, družině mnohokrát pomohl ze šlamastyk jako je kostěj. Přestože byl poměrně suchar, byl nedocenitelný v boji, a to nám mnohdy zachránilo životy. Bojoval s mečem bastardem a v plátové zbroji. Ale ani to ho nezachránilo před smrtí v jakési věži v Džungli šelem. Byl zabit Aery, kteří na něj seslali pár rudých blesků. Předtím byl ještě zasažen ohnivou pastí. K završení všeho jeho duch zničil kouzelníkovi magický předmět.

Xefax Rudá Záře
(Baobab)
Xefax je elfský kouzelník, který se po šesté úrovni dal cestou mága. Do té doby byl ještě celkem normální, ale jakmile se stal mágem, nabyl nových schopností. To ho stáhlo na temnější stranu. Po tom, co jednou podrobil (mágova schopnost, v podstatě zabíjí pohledem, ale je to krapet složitější) hospodského v nalejvárně za urážku, se to s ním vezlo z kopce. Zabil ještě pár lidí, mezitím i jednoho člena družiny. Nyní však jeho počáteční řádění opadlo. Snaží se zapomenout a napravit své skutky, ale občas se mu ta bestiální nálada vrací. Už má nakročeno na to stát se skřetem, jelikož na vykonavatele špatných skutků působí na Asterionu tvárnost. Vlastní poměrně dost magických předmětů a pokouší se specializovat na myšlenkové bytosti.

Tsunami Baracuda - mrtvý
(Hamaru)
Tsunami byl zlodějem, který zkrátka neměl moc štěstí. Krátce poté, co se stal siccem (obdoba assassina), jsme se vydali pro jistou věc ke skřetům. Jeho lest maskovat se jako skřeti a Tsunamiho předvést jako polapeného špeha nevyšla a zloděje stála život. Přestože v družině nepobyl moc dlouhou dobu, pomohl při prvním dobrodružství velkým dílem, což mu slouží ke cti.


To jsou lidi, kteří hráli už od začátku. Trpaslík a elf ještě stále putují. Ale mrtvým to nedalo a chtěli si zahrát znova. Tak si vytvořili další postavy. A jsou to tyto:

Khael Amnis I. - mrtvý
(Hamaru)
Jméno Khael Amnis I. je velmi neobviklé pro skřítka. Přesto se k nám připojil alchymista-pyrofor z řad skřítků s takovýmto jménem. V družině setrval na jediné dobrodružství, a to když jsme se vydali do Džungle padlých stromů, abychom našli jistou pochoden. Když jsme vnikli do bílé pyramidy, kde měla pochoden být, stanuli jsme tváří v tvář kostějovi a dalším příšerám. Khaela to vystrašilo natolik, že vyběhl z pyramidy a ztratil se v džungli. Později jsme našli ohlodané kosti skřítčí velikosti u jednoho rozložitého stromu. Nutno dodat, že Khael Amnis I. zažil barbara Onana.

Khael Amnis II. - mrtvý
(Hamaru)
Khael Amnis v pořadí již druhý už nemá se skřítky nic společného. Je to člověk kouzelník, přesněji čaroděj. I on zažil Onana a tak je z toho zřejmé, že ani on moc dlouho nežil družinovým životem. Khael Amnis II. ale zemřel na stejném místě jako Onan, tedy v jedné věži v Džungli šelem. Zabila ho medúza svým pohledem. Tedy ona ho zkameněla, a ne moc chytrý Onan se ho snažil odtrhnout od zdi, ke které přilnul. Praštil do něj trojzubcem, který sebral medúze a urazil mu hlavu. Tak odešel i Khael Amnis II.

Kron - mrtvý
(Vlasy)
Tahle postava byla ve hře nejméně. Hobití sicco se zničehonic objevil a stejně tak i zmizel. Byl zabit na lodi nikým jiným než Xefaxem, kterému nebyl od začátku sympatický. Loď byla napadena drakem a tělo malého hobita zmizelo navždy...

A nyní nově přibylé postavy:
Hamaru, Trigon Slayer
(Hamaru)
Tak tahle zatím poslední postava hráče Hamaru, lidský šermíř, ještě žije a doufám, že bude přežívat ještě dlouho a bude pomáhat s dalšíma úkolama...

Sar-Iss
(Vlasy)
A další postava, která je zcela nová. Člověk povoláním alchymista, který je nyní pro zbytek družiny nezvěstný. Ale žije...

Ewirella le Sagarmatha
(Ewirella le Sagarmatha)
Třetí z nových hráčů a tudíž i postav. Lidmi se to nyní ve skupině jen hemží, proto Ewirella je lidská šermířka. Za krátkou doby svého působení v příběhu už stačila zničit svou zbraň, stáhnout si 51 životů o dobrou polovinu a pomohla k zabití strigy. Inu, další energická postava...

Tirian
(Karel)
Další člověk, pro změnu zloděj. Ten se ještě s družinou nestřetl. Ale již se blíží...

Družina statečných a hrdinných se posouvá dál a směřují k dalším dobrodružstvím...

Návrat do tajemných zdí hradu

13. května 2009 v 12:28 | Ewirella le Sagarmatha |  hogwarts.czechzone.net
Tak, ano. Po dobrých několika měsících se má kouzelnická duše opět projevila a pronásledovala mě až skoro ve snách. Kufr mi běhal po pokoji, v hlavě zmatek a myšlenky pořád na ty tajemné zákoutí hradu i jeho okolí. Bujarý smích ve Velké síni, sprosté nápisy v Umívárně Ufňukané Uršuly, šepot na ošetřovně i skrábání brků po papíře v různých učebnách.
13. května mi přišla sova, že žádost o rozmrazení byla schválena a můj vmžiku zabalený kufr, opelichaný výreček Kakoš byl v kleci jako myška a kouzelné párátko byli hned připraveny.
Tak jsem vyrazila vstříc soutěžím, Dennímu Věštci, hromadám domácích úkolů a spousty přátel...

DrD

13. května 2009 v 12:03 | Opět hrajem |  Deník
Tak už sme se konečně rozhoupali a dohodli že zase začnem hrát dračák, budem pokračovat tam kde jsem zkončili, tedy v Albireu asi měsíc po lovu trigonů, který jsme z nedodkladných důvodů vzdali Budeme pokračovat já STEVE ( poutník Tondar Kheleg Auron Gaen Ronrag Siris) jako trpaslík chodec, Baobab (xefax) jako elf mág, Hamaru (Hamaru) jako člověk šermíř, nově se k nám přidala Ewirella le Sagarmatha (Ewirella le Sagarmatha) jako lidská šermířka, Vlasy (Sar-Iss) jako člověk theurg a Karel (Tirian) jako člověk zloděj, kteří nejsou z našeho blogu. Pána jeskyně nám dělá stejně jako předtim Zdeněk. Tak snad budem mít hodně úspěchů Více informací o jednotlivých postavách si napíše každej sám za sebe. Takže DrD a Reggae 4ever

Film :-D

11. května 2009 v 17:14 | STEVE |  Fantasy
Tak po velmi dlouhé odmlce jsem opět zpět se svými zprávami o filmu který chystáme. Konečně už sme vybrali lokalitu kde budem natáčet, což je v celku podstatné. Zkoušíme zatím natáčet o volných výkendech krátké filmečky aby jsme získali více zkušeností. Já osobně se moc těším až konečně začnem, doufám že ostatní taky Takže toť asi vše, takže reggae 4ever a Arsenal na špilas.

Bitva

10. května 2009 v 18:43 | Hamaru |  WoW a jiné povídky

Bitva, část třetí

S první magickou explozí bylo jasné, že tato bitva nebude zdaleka tak jednoduchá, jak se předpokládalo. Sartharion metal všude kolem sebe Firebally a ty měli na svědomí obrovský chaos, který zavládl v našich řadách. Naše šípy se lámali o jeho ohnivý štít a prošly jím pouze plošné útoky. Všude zněl křik a panovalo zděšení. Koutkem oka jsem zahlédl Felona, jak padá k zemi, zasažen trojitou Magickou Ranou. Pár orků pomalu ustupovalo před výboji a většina Válečníků a Knězů se už zhroutilo, Kněží šokem z obřího úbytku many a Válečníci zraněními. Vzduch se napínal magií a za efekty by se nemuseli stydět ani při oslavě Slunovratu v Moonglade. Postupně padali všichni , pod náporem Draeneiů, vyčerpáním nebo prostě utekli. Uprostřed vřavy jsme se setkali, já, Telchar, Kronoss a Elanius a shodli jsme se, že nemá cenu dál odolávat. Pár bojovníků to slyšelo, a najednou začali pomalu všichni odpadávat na zem. Po skončení boje vtrhl Sartharion do Orgrimmaru a byl slyšet křik nezkušených, kteří zůstali ve městě. Po chvíli i ten utichl a z bojiště před hlavní branou se, jako zázrakem, začaly zvedat postavy raněných a těch co přežili. Urychleně jsme začli přeživší přesouvat na bezpečnější místo, a tím se stal Ratchet v The Barrens. Neutrální přístavní město, vedené skřety nebylo kupodivu obsazené řádem Draenix ale místní potvrdili, že se tudy přesouvali z Booty Bay, dalšího neutrálního města na břehu druhého kontinentu. Díky Kněžím a Shamanům se podařilo oživit několik bojovníků, kteří padli před hlavním městem Hordy. Náš počet se teď díky tomu rovnal 127 živým plus 28 Nemrtvým. Po čtyřech dnech se oběvila skupina 16 dezertérů, kteří z bojiště utekli po probrání se z mdlob. Při lovu jsme o tři dny později oběvili já s Hawokem (lovec z Jezdců Apokalypsy- našeho klanu) 6 utečenců, usmrcených lvi. Po dalších dvou týdnech jsme se odvážili vyslat 4 elitní Zloděje na průzkum okolí a vnitřku Orgrimmmaru. Taky jsem si vybral pár společníků a vyrazil jsem na lodi do Booty Bay, kde mě čekalo něco, co bych nečekal ani ve snu.
Je tu další a zásadní kapitola ze (no už se jí to trochu podobá) ságy a já doufám, že doufám, že se vám to líbí. Psát nepřestávám, spíš se rozjíždím, takže nejspíš začnu psát i o něčem jiným .
Nechte se překvapit, o čem o bude .
Hamaru


Z5 :D

9. května 2009 v 22:18 | Hamaru |  Hamaru
Podle nadpisu článku jste si jistě všichni domysleli, že mám stroj zpátky a tudíž jsem zas blogistně činný
Takže vzhůru do nekonečna, a ještě dál

Ticho Před Bouří

9. května 2009 v 22:03 | Hamaru |  WoW a jiné povídky
Ticho Před Bouří, část druhá
Já a Telchar jsme vylezli na banku a rozhlíželi se. Kdybych řekl, že vše bylo perfektně organizované, lhal bych. Orgrimmarem otřásal chaos. Zkušenější odváděli pryč ty méně zkušené, aby se nemotali v organizaci. Lovci (i já) si dokupovali šípy a sháněli Enchantery, od kterých chtěli vylepšení na svoji zbraň a zbroj, Mágové společně s Kněžími, Paladiny a Druidy sesílali aury na všechny okolo a Válečníci si brousili zbraně. Telchar mě dovedl za vedením Jezdců Apokalypsy, kteří domlouvali plán na obranu a posléze útok na Draenei. Všechna povolání na blízký boj měla být shromážděna před hlavní branou a kouzelníci a Lovci měli město opustit druhou branou a vpadnout nepříteli do týla. Tak by se ti útočníci museli stáhnout do obrany, a jak se Mág stáhne do obrany, jde to jako po másle. Tak bychom měli docela slušnou šanci na vítězství. Jen jsem tak trochu nadhodil, že by mohli mít podobnou taktiku. Nechají nás zákeřné zaůtočit a pak na nás zákeřně zaůtočí oni. Najednou jsme uslyšeli hroucení zdiva a křik smíšený s válečným rykem našich bojovníků. Telchar, Kuberius, Felon a já jsme vzali Mágy, Lovce a Warlocky k zadnímu východu z Orgrimmaru a připravovali jsme všechny zbraně a pomocníky(zvířata a démony). Light (můj lev) se zneviditelnil a proplížil se k bojišti. Pomocí Očí Bestie jsem zjistil, že boj už je v plném proudu a Draeneiů je asi 700 a mrtvých kolem padesáti. Na naší straně také byli oběti, ale rovnali se 13 mrtvým. Přišel náš čas. Pozměnili jsme taktiku a vyslali vpřed jen polovinu druhé skupiny v čele s Kuberiem a Telcharem a zbytek v čele s Felonem a mnou se plížil kolem bojiště dál po příchozí cestě k Orgrimmaru a to co jsme uviděli jen potvrdilo moji obavu o taktice jejich boje. 500 Draeneiů čekalo na ůtok druhé skupiny, což se teď stalo. Masa se začala pohybovat a první Firebally a Frostbolty začali dopadat do řad našich bojovníků. A nevedl je nikdo jiný, než Sartharion.
Další část příběhu je sice kratší ale hotová a já doufám zě se líbila alespoň stejně, jako první .A v příští části můžete čekat velkou bitvu. Kdo zvítězí? Buďte trpěliví a vyčkejte na další díl této (snad) ságy.
Hamaru

Rastafari

6. května 2009 v 18:44 | Baobab |  Rasta
Rastafari. Nechci tady psát nějaký historický údaje a podobný věci, protože takových článků je jenom na internetu habaděj. Takže Jah stůj při mě, až tohle budu psát:-)


Takže k věci. Když někdo řekne Rastafari nebo rasta, většině lidí se vybaví tráva, dredy, reggae a Jamajka. No jo, ale většina lidí v tom nevidí nic hlubšího, a to předevší fakt, že je to víra. Proto ne každej, kdo má na hlavě dredy a pokuřuje jointa je rastafarián. Tahle víra vznikla, dá se říct, z židovského podkladu. Oslavuje se Jah Rastafari, podle rastů je (nyní platí slovo byl) vtělen do podoby císaře Haile Selassie I. Například jeden z nejslavnějších rastafariánů a osvěta Rastafari Bob Marley vítal návštěvníky svých koncertů takhle: "Vítejte, ve jménu císařské výsosti, Haile Selassie I., Jaha Rastafariho, Pána Pánů, Krále Králů, 225. následníka trůnu Šalamounova, vítězného lva Judejského!" (zdroj: bob marley web). Co se týče znaků rasty, nejvýraznější jsou asi dredy. Rastové totiž nenechávají zasahovat do svého těla jakýmikoliv prostředky. Tím pádem si ani nestříhají vlasy a neholí se. Aby ji vlasy nepřekážely, dělají si dredy. Ale to není hlavní důvod, dělají to především na počest judejského lva, kterému se na hřívě dělají taky takové "dredy". Dále jsou to barvy. Jsou jimi třibarvy, které září na rastafariánské vlajce: červená, žlutá, zelená (odshora dolů, vodoroné pruhy). Rastové mají tyto barvy vždycky, třebaže na jednom kousku oblečení nebo třeba hudebního nástroje. V neposlední řadě je to marihuana. Rastafariáni věří, že právě tato rostlina se objevila na hrobě krále Šalamouna. Na počest ji kouří. Mají pro ni mnoho názvů: Ganja, Kaya, Herb. Je ale fakt, že rastové na Jamajce mají jiné podmínky než tady v Čechách, takže se to s marihuanou trochu liší.


Já jako rastaman dredy nemám (ale je to jenom dočasný, pevně doufám, že to dřív nebo později vyjde a budu je mít taky:-D) a kayu nekouřím. Přesto jsem k rastafari přilnul. Myslím si, že není důležité, jak vypadáte, nebo čím chcete dokázat, že jste rasta, ale jde o to, jak smýšlíte.

Rasta budiž vám nakloněna a mír vám v srdcí vzkvéta...